Cypřiš

26.08.2013 21:33
Poděkoval jsem vlnám za poučení, které mi daly, a kráčel jsem dále. Došel jsem k velkému, 
starému cypřiši. Osamocen vypínal se hrdě do výšky, štíhlý a věrný své touze dostihnout co 
nejvýše. Jen jedna větev se odkláněla od přímého kmene stromu a rušila tak harmonii jeho 
štíhlé linie. Zastavil jsem se u tohoto stromu s otázkou:
»Bratříčku, proč pak máš jednu ze svých větví tak daleko odkloněnu? Podívej se na své 
kamarády, jak jsou uhlazení, štíhlí, a jak rostou, jako ukazováčky slávy Tvůrce svého, přímo 
vzhůru!«
Cypřiš mi odpovídá.
»Srovnej si mne a můj růst se společností lidskou! Kmen můj můţe být symbolem Krista, 
jenţ svým vrcholem ukazuje k našemu společnému Tvůrci a Otci. Všechny moje větve, které 
jsou v harmonii s mými snahami spět vzhůru, jsou jako členové společnosti lidské, snaţící se 
přimknout se ke Kristu a ţít v harmonii s Ním. A ona jediná větev, která se odklonila od mého 
kmene, je obrazem bloudícího člověka, neţijícího v harmonii ani se svým Tvůrcem, ani se 
svým vůdcem, a uplatňuje dle svého nedokonalého rozumu svou vůli, která se od dobra kloní 
ke zlu. Taková duše, podobně jako moje odkloněná větev, ruší harmonii celku. A přece i 
takováto disharmonie dá se napravit láskou. Přijde-li ke mně laskavý zahradník, neodsekne od 
mého kmene odkloněné větve, protoţe zbyla by v mé štíhlé koruně nepěkná mezera. Najde jiţ 
místo, kde odkloněnou větev zachytit a přiváţe ji k mému kmeni, aby porušená linie byla 
napravena. Větev, přimknutá láskou ke svému kmeni, poroste dále jiţ jistě tak, aby krásu a 
jednotu celku doplnila. - Ale mezi lidmi není vţdy laskavý zahradník! Lidská společnost není 
ochotna pobloudilou duši, která se od Krista odklonila a ke zlému přilnula, přivést láskou a 
vlídným poučením zpět ke Kristu! A neujme-li se svého díla s láskou, pak se jí nikdy 
nepodaří usměrnit odklánějící se duši tak, aby doplňovala harmonicky linii celku. U vás se 
stává velmi často, ţe takovou pobloudilou duši prostě odstraníte, ba někdy i na šibenici 
pověsíte, a tím předčasně zbavujete ji moţnosti dalšího vývoje. Přeříznete-li nit jejího ţivota, 
znemoţníte jí, aby se ještě za tohoto ţivota napravila a vrátila se ke Kristu. Přemýšlej, bratře, 
o tom, co ti tu povídám, a pak jistě uznáš, ţe kaţdá disharmonie, kaţdé zlo dá se odstranit 
mnohem lépe a snadněji láskou, neţ pomstou, zlobou a trestem. Co duší lidských bylo by 136
zachráněno, kdyby alespoň po svém poklesku našly v lidské společnosti trochu shovívavosti, 
trochu lásky a trpělivosti, na místě trestu, který na duši lidskou musí vţdy zhoubně působit. 
Jakou zhoubou jest pro bloudící duše jen společnost samých nešťastníků podobně 
zbloudilých, kteří jsou nuceni trávit dlouhou dobu pospolu, aniţ by se postaral někdo o to, aby 
je s láskou vyvedl na cestu dobra.«
Bedřich Kočí
Zdroj: www.duchovnisetkani.cz