Cypřiš
26.08.2013 21:33
Poděkoval jsem vlnám za poučení, které mi daly, a kráčel jsem dále. Došel jsem k velkému,
starému cypřiši. Osamocen vypínal se hrdě do výšky, štíhlý a věrný své touze dostihnout co
nejvýše. Jen jedna větev se odkláněla od přímého kmene stromu a rušila tak harmonii jeho
štíhlé linie. Zastavil jsem se u tohoto stromu s otázkou:
»Bratříčku, proč pak máš jednu ze svých větví tak daleko odkloněnu? Podívej se na své
kamarády, jak jsou uhlazení, štíhlí, a jak rostou, jako ukazováčky slávy Tvůrce svého, přímo
vzhůru!«
Cypřiš mi odpovídá.
»Srovnej si mne a můj růst se společností lidskou! Kmen můj můţe být symbolem Krista,
jenţ svým vrcholem ukazuje k našemu společnému Tvůrci a Otci. Všechny moje větve, které
jsou v harmonii s mými snahami spět vzhůru, jsou jako členové společnosti lidské, snaţící se
přimknout se ke Kristu a ţít v harmonii s Ním. A ona jediná větev, která se odklonila od mého
kmene, je obrazem bloudícího člověka, neţijícího v harmonii ani se svým Tvůrcem, ani se
svým vůdcem, a uplatňuje dle svého nedokonalého rozumu svou vůli, která se od dobra kloní
ke zlu. Taková duše, podobně jako moje odkloněná větev, ruší harmonii celku. A přece i
takováto disharmonie dá se napravit láskou. Přijde-li ke mně laskavý zahradník, neodsekne od
mého kmene odkloněné větve, protoţe zbyla by v mé štíhlé koruně nepěkná mezera. Najde jiţ
místo, kde odkloněnou větev zachytit a přiváţe ji k mému kmeni, aby porušená linie byla
napravena. Větev, přimknutá láskou ke svému kmeni, poroste dále jiţ jistě tak, aby krásu a
jednotu celku doplnila. - Ale mezi lidmi není vţdy laskavý zahradník! Lidská společnost není
ochotna pobloudilou duši, která se od Krista odklonila a ke zlému přilnula, přivést láskou a
vlídným poučením zpět ke Kristu! A neujme-li se svého díla s láskou, pak se jí nikdy
nepodaří usměrnit odklánějící se duši tak, aby doplňovala harmonicky linii celku. U vás se
stává velmi často, ţe takovou pobloudilou duši prostě odstraníte, ba někdy i na šibenici
pověsíte, a tím předčasně zbavujete ji moţnosti dalšího vývoje. Přeříznete-li nit jejího ţivota,
znemoţníte jí, aby se ještě za tohoto ţivota napravila a vrátila se ke Kristu. Přemýšlej, bratře,
o tom, co ti tu povídám, a pak jistě uznáš, ţe kaţdá disharmonie, kaţdé zlo dá se odstranit
mnohem lépe a snadněji láskou, neţ pomstou, zlobou a trestem. Co duší lidských bylo by 136
zachráněno, kdyby alespoň po svém poklesku našly v lidské společnosti trochu shovívavosti,
trochu lásky a trpělivosti, na místě trestu, který na duši lidskou musí vţdy zhoubně působit.
Jakou zhoubou jest pro bloudící duše jen společnost samých nešťastníků podobně
zbloudilých, kteří jsou nuceni trávit dlouhou dobu pospolu, aniţ by se postaral někdo o to, aby
je s láskou vyvedl na cestu dobra.«
Bedřich Kočí
Zdroj: www.duchovnisetkani.cz