David Gilmour

David Gilmour: Shakespearův sonet 18

Shall I compare thee to a summer's day? 
Thou art more lovely and more temperate:
Rough winds do shake the darling buds of May,
And summer's lease hath all too short a date: 
Sometime too hot the eye of heaven shines,
And often is his gold complexion dimm'd; 
And every fair from fair sometime declines,
By chance or nature's changing course untrimm'd;
But thy eternal summer shall not fade
Nor lose possession of that fair thou owest;
Nor shall Death brag thou wander'st in his shade,
When in eternal lines to time thou growest: 
So long as men can breathe or eyes can see,
So long lives this and this gives life to thee.

Mám srovnávat tě s krásným letním dnem?

Tvá krása září víc, víc laskavá je:

vždyť létu brzy skončí pronájem

a vichr serve něžné poupě máje.

Vždyť Slunce někdy příliš prudce září

a za mrak jindy zmizí jeho jas,

a každou krásu vždycky něco zmaří,

náhoda, stáří, bezohledný Čas.

Tvé věčné léto však nic nezahubí,

tvá něžná krása bude věčná též,

na tebe Smrt si marně brousí zuby,

v mých věčných verších věčně přežiješ.

Vždyť v očích těch, kdo tohle budou číst,

budeš žít ty i popsaný můj list.