Co je to permakultura?
Permakultura je pojem, který zatím není příliš známý. Jedná se o styl vytváření nejen zahrad, ale veškerého prostředí ve kterém člověk žije, způsobem, který je trvale udržitelný a stále se obnovující.
Permakultura se dá v podstatě uplatnit v jakémkoliv měřítku pro zahrady, lidská obydlí, farmy, obdělávanou půdu, balkony, vodní plochy, výrobní procesy, ….. Je to nový způsob myšlení, tvořivý, inteligentní a uvědomělý design, měnící současné neefektivní a destruktivní formy, jimiž si lidstvo zajišťuje své životní potřeby a využívá planetu Zemi. Hlavním cílem je zajistit blahobyt člověka tak, aby to nebylo na úkor ostatních lidí, životního prostředí, rostlin a zvířat. Anglické slovo „permaculture“ se skládá ze dvou slov – permanent a agriculture. „Permanent“ znamená permanentní, trvalý. Neznamená to však pouze trvale udržitelné zemědělství, ale také permanentní kulturu, protože žádná společnost nemůže přežít bez trvale udržitelného a etického využívání krajiny.
Základní principy permakultury zůstávají stejné po celém světě, ale mění se použité techniky podle klimatu, složení půdy, dostupných zdrojů a v neposlední řadě podle potřeb lidí, kterým má design sloužit.
Základní principy permakultury
- Respektování přírodních zákonů
- Etické zacházení s přírodními zdroji
- Využití zdrojů místně dostupných
- Péče o planetu
- Péče o lidi
- Spojování více prvků ve fungující celek
- Maximální efektivita při minimální vložené energii
- Rozmanitost a originalita
- Kladný a tvořivý přístup k řešení problémů
- Dělení se o nadbytečné zdroje
- Produkování jen recyklovatelného odpadu
- Snaha učinit život radostnějším a jednodušším
Kořeny permakultury
Tento koncept vznikal v sedmdesátých letech dvacátého století v Tasmánii a Austrálii. Zakladateli jsou Bill Mollison a David Holmgren. Permakultura je tedy designérský systém pro navrhování trvale udržitelných člověkem vytvořených produkčních systémů a lidských sídel. Vychází z pozorování přírodních systémů a z moudrosti tradičního zemědělství, staví ale také na moderním vědeckém a technickém poznání. Lidé dělají to co dělají, protože to tak dělají všichni ostatní. Nové je obvykle přijímáno s nedůvěrou, proto je potřeba umožnit každému možnost informované volby, nezávisle na převládajícím názoru veřejnosti. Přitom permakultura není žádnou "alternativou", alternativními by se měly nazývat současné způsoby hospodaření, které postrádají jakoukoliv logiku a vedou do slepé uličky.
|
Bill Mollison
|
Zakladatelé permakultury vydali v roce 1978 první knihu, nazvanou Permaculture One.
|
David Holmgren |
 |
 |
Kdo a kdy permakulturu uplatní?
Ve chvílích, kdy je člověk zaplaven informacemi o tom, jak špatná je situace se životním prostředím, škodlivinami v potravinách, či stavem světa celkově, lze pozorovat tři základní reakce:
1) ignoruje skutečnost a doufá, že se to týká někoho jiného
2) uvědomí si problém, ale propadne depresi
3) uvědomí si problém a začne něco dělat – a právě zde se uplatní permakultura.
Permakultura je návod, technika, způsob myšlení i životní styl v jednom. Je to na etice založený designérský systém, spojující dobré bydlení s bezpečnou produkcí potravin a estetikou, zahrnující též společenské a finanční stránky. Je na každém z nás, co z toho se rozhodneme uplatnit v našem každodenním životě. Lze ji použít i v tom nejmenším rozsahu, ale i v celosvětovém měřítku. Vědci se stále dohadují, kolik toho naše planeta ještě snese, ale dříve či později bude přechod na něco jiného (ať se tomu bude říkat jakkoliv) v zájmu přežití lidstva jedno z nejlepších řešení. Skromným začátkem jsou již dnes např. rodové statky, biofarmy a komerční ekologické pěstování plodin. To celé je možné jen proto, že si dostatečně velké množství lidí uvědomilo dopad chemických postřiků na kvalitu jídla a zdraví. Ale ani to není konečné řešení, metody permakultury jdou totiž ještě o pár kroků blíž k dokonalosti. Je to taková malá revoluce, která začíná u vašeho domu, ale má sílu změnit svět.
Důkladně vymyšlené
To úplně nejlepší na permakulturním designu je, že se nesnaží lidi nutit k něčemu jen proto, že je to dobré pro životní prostředí. Tak by to opravdu nefungovalo, neboť je v lidské povaze sledovat vlastní zájmy na prvním místě, za každou cenu. Tvůrci permakultury to dobře věděli, proto vymysleli něco, co každý bude dělat hlavně pro sebe, pro vlastní dobro a zisk. Všechny permakulturní techniky jsou totiž obvykle levnější než ty ostatní, snadno aplikovatelné i pochopitelné, jejich použitím se šetří čas, práce i peníze. Ochrana a zlepšování životního prostředí je jako bonus – něco, co je přirozeným a nedílným vedlejším produktem permakultury.
Permakultura a legislativa
Občas někteří lidé tvrdí, že slovo "permakultura" je chráněno ochrannou známkou, nesmí se libovolně používat, nebo že permakultura má být šířena jen skrze oficiální permakulturní spolky atd. Původně to tak Bill Mollison asi zamýšlel, ale nic z toho není pravda (osobně mi to potvrdil David Holmgren při návštěvě v Praze), permakultura je již slovo zcela běžné, stejně jako slovo zemědělství nebo mulčování a nikterak chráněno není. Byla by též škoda permakulturu nechat zaprášenou mezi skupinkami lidí, kteří se schází několikrát ročně nad šálkem kávy. Permakultura musí být normou v každé inteligentní domácnosti. Jak říká Bill Mollison "Přece nebudeme jen tak sedět a nenecháme ty bastardy, aby to tady mezitím všechno zválcovali" :-).
Dobrá zpráva tedy je, že permakultura je zdarma, k dispozici kdykoliv a kdekoliv pro každého. Můžete začít hned, třeba na balkóně. Informací o postupech bylo bohužel donedávna dostatek hlavně v angličtině, na internetových stránkách a v mnoha zahraničních knihách a časopisech. Každým rokem se situace lepší. Stránky www.ekozahrady.com jsem založil v roce 2002 proto, aby přinášely mezi širší veřejnost to hlavní a nejdůležitější, co se týká převážně zahradní tvorby a designu, tedy v podstatě jen část toho, o čem permakultura doopravdy je.
autor článku: Jaroslav Svoboda, 2002 (doplněno 2005)
Zdroj: ekozahrady.com
Osobnosti permakultury
Tímto neúplným a subjektivním výčtem osobností, které se zasloužily o permakulturu, o její vznik či rozvoj, nebo které ji nějak inspirovaly, bych rád demonstroval, jak různorodá je směsice profesí a národností tvořící permakulturní hnutí. Seznam budu průběžně doplňovat o další tváře.
Bill Mollison (*1928) je „otcem zakladatelem“ konceptu permakultury, který vytvořil s Davidem Holmgrenem. Spoluautor vůbec prvního systematického pojednání o permakultuře Permaculture one: A Perennial Agriculture for Human Settlements (Permakultura jedna: Trvalé zemědělství pro lidská sídla), vydaného poprvé v roce 1978. Autor mnoha dalších knih a praktických příruček o permakulturním designu. Mollison je Australan.
David Holmgren (*1955) se narodil v australské Tasmánii. Je spoluzakladatelem permakultury, někdejší student Billa Mollisona. Na základě jeho diplomové práce vznikla kniha Permaculture one. Plodný autor mnoha článků a knih, intelektuál, který dodává permakultuře širší kulturní a sociální rámec. Česky vyšlo jeho klíčové dílo Permakultura – Principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Zajímavá je jeho nedávno vydaná esej Future scenarios (Budoucí scénáře), v níž nastiňuje čtyři možné linie (pesimistické i optimistické) budoucího vývoje průmyslové společnosti a roli permakultury v každé z nich. V roce 2005 navštívil Prahu. Web:https://www.holmgren.com.au/
Rob Hopkins je britský permakulturní designér a zakladatel Hnutí přechodu (Transition movement), jehož hlavním cílem je snížit ve městech spotřebu fosilních paliv a závislost na ropě. Hnutí je tvořeno řadou místních komunit a buněk v mnoha zemích. Hopkins má mnohaleté zkušenosti s výukou permakultury a založil vůbec první dvouletý kurz permakultury na světě. Je autorem knihy The transition Handbook: from oil dependence to local resilience (Průvodce přechodem: od závislosti na ropě k lokální resilienci). Web: https://transitionculture.org/about/
Toby Hemenway patří k předním představitelům permakulturního hnutí v USA. Vystudoval biologii a pracoval jako výzkumník v oblasti genetiky a imunologie v laboratořích harvardské univerzity. V době, kdy v něm rostla nespokojenost se směrem, jímž se ubíral vývoj biotechnologií, objevil permakulturu. Nakonec opustil místo v laboratoři, aby se mohl své nové zálibě věnovat na plný úvazek. Několik let působil jako zástupce šéfredaktora časopisu Permaculture Activist. Vyučuje permakulturu, vede semináře a poskytuje konzultace pro celou škálu témat jako jsou ekologický design, ropný zlom, lokální potravinové systémy a jiné. Je autorem permakulturní příručky pro domácnosti Gaia´s Garden (Zahrada Gai). Učí jako profesor na Portland State University. Web: https://patternliteracy.com/
Geoff Lawton je australský permakulturní designér, lektor, jenž vyškolil více než 6000 studentů po celém světě. V roce 1997 ho Bill Mollison při svém odchodu do důchodu požádal o založení a vedení nového permakulturního výzkumného střediska na farmě Tagari. Lawton se tak zasloužil o vznik The Permaculture Research Institute – PRI (Permakulturní výzkumný institut), jenž funguje jako globální centrum permakulturních projektů. PRI má svou pobočku v USA a další vznikají v Kanadě, Jordánsku, Chile, Turecku a Afghánistánu. Web: www.tagari.com
Patrick Whitefield je britský permakulturní lektor, designér a editor časopisu Permaculture Magazine. Autor knih Permakultura v kostce (vyšla česky) a How to Make a Forest Garden (Jak vytvořit lesní zahradu). Web: https://www.patrickwhitefield.co.uk/
Sepp Holzer (*1942) je rakouský sedlák, který uplatňuje permakulturu na svých pětačtyřicetihektarových pozemcích v Alpách. Založením spíše praktik než teoretik. Na své horské farmě Krameterhof chová v systému několika desítek rybníčků a mokřadů ryby, raky a pěstuje jedlé vodní rostliny. Vytvořil životaschopný, ukázkový model využití prvků akvakultury v permakulturním designu. Specializuje se na vytváření mikroklimat, která mu pomáhají hospodařit v podmínkách průměrné roční teploty kolem 4°C. K tomuto účelu využívá velké kameny, rybníčky a větrolamy. Autorem knihy The rebell Farmer. Web: https://www.krameterhof.at/en/
Masanobu Fukuoka (*1913 – † 2008) byl japonský farmář, průkopník bezorebného zemědělství a metody „nic-nedělání“, kdy je pozornost věnována nikoli tomu, co je třeba ještě udělat, ale tomu, co je možné ještě vypustit a nedělat. Podle Fukuoky je nejzazším cílem zemědělství nikoli pěstování plodin ale kultivace a zlepšování lidských bytostí. Autor slavné knihy One Straw Revolution (slovensky vyšlo jako Revolúcia jednej slamky), která ovlivnila řadu zastánců permakultury.
Franklin Hiram King (*1848 – †1911) byl americký vědec zabývající se 
zemědělstvím. Studoval tradiční agrární postupy v Číně, Koreji a Japonsku. Na základě jeho poznámek vznikla kniha Farmers of Forty Centuries, Or Permanent Agriculture in China, Korea, and Japan, kterou vydala jeho žena těsně po autorově smrti v roce 1911. V tomto díle se poprvé objevil termín „permanent agriculture“. Zkrácenou verzi tohoto slovního spojení („permaculture“) později použil Bill Mollison v roce 1975 ve zpravodaji Organic Gardening & Farming Society.
Zdroj:https://www.potravinovezahrady.cz/osobnosti-permakultury/
Bill Mollison (*1928) je „otcem zakladatelem“ konceptu permakultury, který vytvořil s Davidem Holmgrenem. Spoluautor vůbec prvního systematického pojednání o permakultuře Permaculture one: A Perennial Agriculture for Human Settlements (Permakultura jedna: Trvalé zemědělství pro lidská sídla), vydaného poprvé v roce 1978. Autor mnoha dalších knih a praktických příruček o permakulturním designu. Mollison je Australan.
Rob Hopkins je britský permakulturní designér a zakladatel Hnutí přechodu (Transition movement), jehož hlavním cílem je snížit ve městech spotřebu fosilních paliv a závislost na ropě. Hnutí je tvořeno řadou místních komunit a buněk v mnoha zemích. Hopkins má mnohaleté zkušenosti s výukou permakultury a založil vůbec první dvouletý kurz permakultury na světě. Je autorem knihy The transition Handbook: from oil dependence to local resilience (Průvodce přechodem: od závislosti na ropě k lokální resilienci). Web: https://transitionculture.org/about/
Patrick Whitefield je britský permakulturní lektor, designér a editor časopisu Permaculture Magazine. Autor knih Permakultura v kostce (vyšla česky) a How to Make a Forest Garden (Jak vytvořit lesní zahradu). Web: https://www.patrickwhitefield.co.uk/
zemědělstvím. Studoval tradiční agrární postupy v Číně, Koreji a Japonsku. Na základě jeho poznámek vznikla kniha Farmers of Forty Centuries, Or Permanent Agriculture in China, Korea, and Japan, kterou vydala jeho žena těsně po autorově smrti v roce 1911. V tomto díle se poprvé objevil termín „permanent agriculture“. Zkrácenou verzi tohoto slovního spojení („permaculture“) později použil Bill Mollison v roce 1975 ve zpravodaji Organic Gardening & Farming Society.