Posečená louka
26.08.2013 21:29
Posečená louka
Při zapadajícím slunci kráčel jsem v tichu večerním kolem posečené louky. Omamná vůně
šířila se všude kolem a činila vlahý ten večer zvláště krásným a důvěrným, takže ve svém
osamocení necítil jsem se přece jen sám. Ve svém soustředění zamyslel jsem se nad
dohasínajícím životem zkosených rostlin, které - umírajíce - vydávají v posledním svém
dechu tak ohromnou, záhadnou vůni.
Do ticha večera ozval se hlas, kterým umírající květiny ke mně promluvily.
»Podívej se, bratře, jak my dovedeme odměnit sobeckého člověka, který pro svůj zisk zničil
miliony našich životů. Nedopřál nám ani, abychom dokončily svůj úkol životní a zanechaly
po sobě dozrálý život svých dětí, naše to seménka. S jakou láskou jsme je ošetřovaly, s jakou
láskou otvíraly jsme své kalíšky vstříc k dozrání! A teď byly jsme předčasně zkoseny, dříve,
než jsme naplnily úkol svěřený nám Tvůrcem věčným. Ale přesto přece nezlořečíme člověku,
který smrt nám přinesl! My, umírajíce, šíříme dechem svým vůni, která člověka může nejen
oblažit, nýbrž i posílit. Toť projev nejvyšší lásky - odměníme-li se dobrem za zlo nám
prokázané. A pamatuj si, že tato láska i do duší našich byla nám vložena naším společným
Tvůrcem a Otcem, který dlí nejen v nebesích, ale i mezi námi všude. I vy, lidé, měli byste si
vzít z toho pro sebe příklad! Každému spolubratru, který vám ublíží, splácejte láskou a
dobrem, ne mstou, záští a nenávistí. I vaše láska šířila by se pak do srdcí lidských jako vůně
našeho posledního dechu a působila by na ně tak, jako náš projev posmrtný působil na duši
tvou!«
Bedřich Kočí
Zdroj: www.duchovnisetkani.cz