Šestiletý chlapec ztratil svého pejska. Když ho rodiče chtěli utěšit, řekl jim něco, na co nikdy nezapomenou...

Jako veterináře mě zavolali k desetiletému irskému vlkodavovi jménem Belker. Majitelé psa – Ron, jeho žena Lisa a jejich malý syn Shane, měli s Belkerem velmi silné pouto a doufali v zázrak.

Prohlédl jsem Belkera a zjistil, že umírá na rakovinu. Oznámil jsem rodině, že Belkerovi nemůžeme pomoci, a nabídl jsem jim, že ho mohu uspat u nich doma. Ron a Lisa si mysleli, že by bylo dobré, kdyby jejich šestiletý syn byl u toho.

Dalšího dne, když se rodina shromáždila kolem Belkera, jsem pocítil známý „knedlík v krku“

Snane vypadal tak klidný, když se naposledy mazlil se svým pejskem, že jsem zaváhal, zda ví, o co jde. Za pár minut Belker klidně odešel. Zdálo se, že malý chlapec přijal Belkerův odchod bez problémů. Po Belkerově smrti jsme se chvilku spolu posadili a povídali si o smutném faktu, že životy zvířat jsou kratší než životy lidí.

Shane chvíli tiše poslouchal a potom prohlásil: „Vím, proč to tak je“. Překvapeně jsme se k němu obrátili. Nikdy jsm neslyšel tak uklidňující vysvětlení. Řekl: „ Lidé se rodí proto, aby se naučili, jak mají žít dobrý život – milovat všechny a být milý, že?“ Šestiletý chlapec pokračoval: „No a pejsci už to všechno umí, takže tady nemusejí zůstávat tak dlouho.“

Mezi dětmi a zvířaty vždy existuje zvláštní spojení, které dospělí nemohou nikdy pochopit.

Možná je to jejich nevinnost...

...nebo jejich schopnost milovat...

...nebo jejich schopnost důvěřovat.

Snad je to jejich hravost...

...nebo jejich trpělivost, když jsou spolu.

Možná je to jejich porozumění pro detaily.

Určitě je to i fakt, že oba chápou, jak je důležité si schrupnout:-)

Ať je to cokoliv, pouto mezi dítětem a psem se nikdy nedá přetrhnout...ani tehdy, když jeden z nich dokončí svůj pozemský úkol.

Děkuji, Shane. Už nikdyneuvidím psy stejnýma očima.

Zdroj: https://news.distractify.com/fun/animals-fun/a-dogs-purpose-according-to-a-six-year-old/?v=1

Překlad: L.Ž.