Za krásného letního dne šel jsem lesem...
26.08.2013 21:35
Za krásného letního dne šel jsem lesem. Ponořen v hloubku jeho ticha, meditoval jsem o
ţivotě v přírodě, které i my jsme součástkou. Cesta přivedla mne ke starému smrku, do jehoţ
kůry někdo noţem vyřezal obrázek srdce a v něm dvě písmeny, patrně počáteční písmeny
jmen dvou milujících se lidí.
Podivný to symbol lásky! Zadíval jsem se na něj pozorněji, a tu jsem spatřil, jak z ran noţem
v kůře způsobených, vytéká hojně pryskyřice. V téţe chvíli jsem pocítil, jako by se bolest
zraněného stromu dotkla mé duše. V soucítění poloţil jsem ruku na jeho ránu a promlouvám k
němu:
»Bratře smrku, kdo pak ti udělal tak velkou bolest, ţe tak mocně krvácíš? Je mi tě líto, a přeji
ti, aby se ti rány tvé brzy zahojily.«
A hle, smrk mi ihned odpovídá:
»Tady, bratříčku, vidíš důkaz špatně chápané lásky. Dva milující se lidé - tak si to alespoň
říkají - chtěli zvěčnit svou lásku symbolem, který mladík vyřezal do mé kůry. Ale jaká to byla
láska, kdyţ necítila bolest, kterou mně tím působí? Duše lidská, která je naplněna čistou,
pravou Láskou Boţí, ta nebyla by schopna zapomenout, ţe i my jsme vašimi bratry, ţe i my
ţijeme jako vy, ţe i my máme duši, srdce, cévy, krev, ţe i my máme cit, kterým dovede dobře
vnímat lásku i nelásku svých lidských bratří. Jen láska sobecká, na sebe pouze myslící,
neohlíţí se na to, zda při provádění svého záměru, třebas i lásku symbolisujícího, nepůsobí
bratru svému bolest. Jdi a řekni to svým bratřím, aby nás více šetřili a nám neubliţovali.« .
Drţel jsem dosud ruku na kmeni. Cítil jsem, jak duše má s duší tohoto stromu se prostupuje a
podivná síla z něho do mne přechází.
Bedřich Kočí
Zdroj: www.duchovnisetkani.cz