Zahrada v neděli ráno
Je krásné nedělní ráno. Slunce se svými zlatými prstíky zatím jen zlehka dotýká orosených stébel trávy, lístků kontryhele, jahodníku a jitrocele pod našimi okny a láká nás ven. Pojďme tedy na naši zahrádku a podívejme se, co se tam všechno děje...a že toho není málo! Nejdříve uslyšíme všechny ty zvuky mísící se ve radostné harmonii tónů, hlasů, smíchu. Stříbrný smích maličkých elfů, kteří se rozverně houpají na stéblech, ohýbají zlehka stonky modravých zvonků, aby zvědavě nakukovali dovnitř, jestli tam náhodou není nějaký zlatohlávek, kterého by mohli poškádlit polechtáním na nožičkách. Slyšíte ty zvonivé hlásky malých pomocníčků, kteří trpělivě a s láskou opečovávají každou květinku, každý lísteček? A nahoře, nad našimi hlavami se prolíná šumění osiky-pršivky, kterou probírají drobné ručky větříků a vánků, s radostným štěbetáním ptáků a lomozením veverek.
Zhluboka do sebe nadechneme všechny ty překrásné vůně v lahodné směsici, která promlouvá k našim smyslům i naší duši a vyvolává v nás dávné vzpomínky na náš domov...
©Lenka Žáková