Josef Velenovský: Obrázky
05.01.2026 18:31
Již byla půlnoc, ale marně pokoušel jsem se upadnouti ve spánek.
Venku bouřil vichr a čirá tma stápěla celé městečko ve svém ná-
ručí. Vstal jsem radši, tiše se vytratil z domu a vyšel do ulic, na
náměstí a usadil se na stupni pod kamenným křížem. Vítr skučí, sténá,
hvízdá, v korunách stromů...
05.01.2026 18:30
V Pošumaví, na Písecku, Táborsku, Benešovsku, v Brdech máme,
chvála Bohu, ještě hojnost krásných borů, ale tyto lesy mnoho
se liší od borů v Polabí, které mají svůj zvláštní ráz, podmíněný
hlubokým. sypkým piskem, jenž vláhu rychle vpíjí a dlouho udržuje,
v létě pak sluncem na vysoký stupeň se...
05.01.2026 18:27
V n u k . To se ti to dědečku, dnes pěkně vyhřívá ve sluníčku; jak
se tráva kolem zelená a větve jabloně nad tvou hlavou jsou
obsypány rozvíjejícími se růžovými květy. Nefouká-li od severu
vítr, jest věru na začátku května v zahradě naší příjemné posedění. Pěn-
kavy po stromech se honí, skřivánek...
05.01.2026 18:25
Sedíme pod zeleným loubím v altánku v zahradě pozdě večer po
parném, suchém dnu a chladíme se v milém vánku, jenž táhne
z vlhkého drnu a okolních luk. Ve stromech cvrčí koníci a vzdu-
chem přeletuji letní chroustíci, jež lapá míhajici se nad hlavami netopýr.
Hovoříme o politice, denních příhodách a...
05.01.2026 18:24
Byla teplá, klidná noc letní před sv. Petrem a Pavlem, když vyšel
bledý měsíc z tmavých oblak nad obzor a ozářil mdlým polosvitem
širou rovinu labskou. V dáli viděti řady mohutných topolů a za
vlnícími lány obilí černá se doubrava, z níž ozývá se úzkostné kvičení
sov, plačícímu děcku podobné. V...
05.01.2026 18:21
Rádi vzpomínáme na svoje dětská léta, která jsme prožili u rodičů
na českém venkově. Je to lahodná směs poesie, požitků krásy pří-
rodní a bezstarostného života. Vzpomínáme tu na každý strom,
kámen a pahorek, jež byly svědky našeho křepčení a drobných, ale tehdy
pro nás důležitých událostí. A byl...
05.01.2026 18:18
U potoka za vsí na zeleném palouku, jehož hustý drn co den svě-
žejší zelení se odívá, husa s houfem žlutých housátek se pase.
Housátka baculatá, žluťoučká, travičku zobáčky štípou a něžně
štěbetají. V záři jarního slunce lesknou se staré hvězdice bílých sedmi-
krásek na palouce, jakoby je...
17.07.2025 16:17
KDYŽ V LESE USNEME
(V únoru 1920.)
Schylovalo se k večeru, unaven, po svém zvyku v hlubokém lese, kde
ticho a kam sotva kdy člověk zabloudí, uložil jsem se pod starým
bukem k spánku na kyprém polštáři mechovém. Nevím, jak dlouho
jsem spal, když se probudím a vedle vidím stojící...
17.07.2025 16:08
POLEDNE
(V červenci 1919.)
Ohnivé paprsky slunce zaplavují role, luka, háj, v roztopeném vzdu-
chu sotva oddychují ženci na poli a i ta srna zalézá do chládku
v smrkovém houští. Ve vysokém lese mrtvé ticho, větérek sotva
pohne listem na větvích. Jen v korunách bzučí mouchy...