Skály na pobřeží mořském
26.08.2013 21:32
Kráčeje po břehu moře, meditoval jsem o kráse skal podél mořského břehu se táhnoucích. V
duchu jsem se tázal, kolik tisíců a tisíců rukou bylo by třeba sezvat k práci, a jakého úžasného
talentu a hlubokého smyslu pro umění a krásu muselo by být použito k tomu, aby bylo
vytvořeno tolik krásy, kolik jí skrývá pohled na toto pobřeží, omývané vlnami mořskými.
»Sestřičky skály, ptám se vás, kdopak vás tak překrásně vytvořil a s takovým ladem zde
srovnal?« .
Skály mi odpovídají:
»Byl to náš společný Tvůrce, a jeho nástrojem byly vlny mořské.
Pohleděl jsem na vlnky, měkce dorážející na nejnižší skalní útesy, a mluvím k vlnkám.
»Sestřičky vlnky, jak jste dokázaly vy, které jen tak jemně líbáte kraje skalních útesů, že jste
vytvořily tak podivuhodné skalní útvary, jaké tu vidím?«
A vlnky odpovídají:
»Všechno to vytvořila naše láska, která se jeví v naší měkkosti a něžnosti, s níž omýváme své
nižší bratry, abychom je láskou svou zdokonalovaly a zkrášlovaly. A divíš-li se dnes, jak jsme
to dokázaly, když líbáme klidně jen okraje skal, přijď se na naše dílo podívat zítra, až budeme
v plné práci.
Přišel jsem druhý den v táž místa, a zastihl jsem moře rozbouřené. Jeho vlny prudce dorážejí
na skály, prodírají se dravě jejich průrvami, a různými otvory vracejí se zpět do moře, aby se s
novou vlnou znovu spojily a znovu zas do skal se opřely.
Tu zeptal jsem se vln:
»Poslyšte, milé sestřičky, jsou tyto prudké údery vaše také projevy lásky, o které jste mluvily
včera?«
»Zajisté!« - odpovídají mi hned vzápětí. »Představ si umělce, tvořícího s velikou láskou
veliké dílo umělecké. I on musí užít ostrého dláta a silné rány, aby všechno zbytečné, co
překáží pohledu na dokonalý výtvor, otesal, a jako rušivou přítěž odstranil. Narážíme sice
prudce na skály, v nichž tvoříme, ale vždy s láskou a něhou, majíce stále na zřeteli úkol, k
němuž jsme byly určeny. A stejně tak i vy, lidé, vychováváte-li nižší, hrubší duši k
dokonalejšímu, lepšímu životu, musíte mnohdy použít i ostřejšího slova. Ale přitom
nezapomeňte nikdy, že i toto ostřejší slovo musí být naplněno láskou, neboť láska musí vše
naplňovat a vším pronikat, má-li se zdařit dílo opravdu veliké a krásné.«
Bedřich Kočí
Zdroj: www.duchovnisetkani.cz