Poezie
23.03.2026 14:24
Světlo, ach, kde je světlo?
Světlo, ach kde je světlo?
Zažehni je hořícím ohněm touhy!
Je tu lampa, ale ani záblesk plamene — je to tvůj úděl, mé srdce?
Ach, smrt by pro tebe byla snad lepší!
Bída klepe na tvé dveře
a její poselství zní: tvůj Pán bdí
a zve tě na schůzku v temnotě.
Nebe je zatažené...
23.03.2026 08:43
Ve vonné básni květomluvné luky,
ve světů nočních lesklém výronu
já čítám zákony všech zákonů,
jež vyšly z přírody pravěčné ruky.
A ptáků zpěvných zvukosnivé bědno,
motýla vznik, národů zániky
a lidstva ples i bolu výkřiky -
to zákonů těch písmo jenom jedno.
A hájů zášer, lunou...
12.02.2026 16:14
Protože krouží v pořád širších kruzích,
nemůže sokol slyšet sokolníka. (Zj 9:1–11, 12:9)
Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí,
chaos a zmatek zaplavily svět, ( Zj 6:12–14, 16:18–20)
valí se příliv krví potemnělý (Zj 8:7–8, 16:3–4)
a všude tone obřad nevinnosti. (Zj 6:9–11,...
11.02.2026 21:42
(2007)
Běda národu, jehož lidé jsou ovce
a jehož pastýři je svádějí z cesty.
Běda národu, jehož vůdci jsou lháři,
jehož mudrci jsou umlčeni
a kde křik fanatiků naplňuje vzduch.
Běda národu, který nepozvedne hlas
jinak než k chvále dobyvatelů,
který oslavuje tyrana jako hrdinu
a dychtí...
11.02.2026 21:41
(1933)
Běda národu, jenž oplývá názory, avšak postrádá víru.
Běda národu, který se halí do šatu, jejž neutkal,
jí chléb, jejž nesklidil,
a pije víno, jež nevyšlo z jeho vlastního lisu.
Běda národu, jenž tyrana oslavuje jako hrdinu
a dobyvatele v pozlátku pokládá za dobrodince.
Běda...
10.02.2026 22:15
Hlas, z takové dálky hlas,
že v uších už ani nezní,
hlas, ztlumené bubnování,
doléhá přesto až k nám.
Jako by vycházel z hrobu,
a přece mluví jen o jaru a létě,
do těla vlévá radost,
ústa zažíná úsměvem.
Slyším ho. Je to lidský hlas,
prochází...
10.02.2026 22:10
Nestůj u mého hrobu a neplač,
já tam nejsem, nespím tam.
Jsem tisíc větrů, které vanou,
jsem diamantový třpyt na sněhu.
Jsem sluneční svit na zralém obilí,
jsem jemný podzimní déšť.
Když se probudíš do ranního ticha,
jsem rychlý povznášející příval
tichých ptáků v...
10.02.2026 21:37
Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,
vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár,
kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká,
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár.
Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí,
spí s ústy dokořán v modravé řeřiše,
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až...
05.02.2026 10:49
Kdybych měl z nebe vyšívaný šat
vetkaných stříbrných i zlatých svitů,
blankytný, šerý nebo temný šat,
šat noci, šat dne i šat polosvitu,
pod nohama bych ti jej rozprostřel.
Ale já chudák mám jen svoje sny.
Pod nohama jsem ti je rozprostřel.
Našlapuj...
05.02.2026 10:46
Rozechvělé srdce, ztiš se, jen se ztiš,
pamatuj, že stará moudrost dobrá jest:
Když se chvěješ před ohněm a povodní
nebo před vichry, jež fičí v drahách hvězd,
kéž tě hvězdné vichry, oheň s povodní
zahalí svým pláštěm, neboť nepatříš
k osamělým majestátním...